Pohyb mě prostě baví. Často na focení slyším od majitelů psů „Ale já vás nechci trefit!“ a moje odpověď „To přesně musíte udělat! Prostě miřte přímo na mě, já to kdyžtak přežiju.“ – Protože jedině tak pes poběží přímo rovně na mě a můžu tak zachytit super moment, kdy se na mě řítí…

Člověk se pořád ve své práci vyvíjí a je náročnější a náročnější.. Projížděli jste si někdy staré fotky? S čím jste se „spokojili“ a jásali nad tím, že vám to vyšlo? Nejvíc odvařená jsem byla z fotky chrta, kterého jsem fotila na dostihové dráze v Kolíně. Byl to Italský chrtík a ta fotka pro mě byla tenkrát prostě TOP! Dokonce mi jí otiskli někde v časopise na plakát tuším.
Bylo to v roce 2011…
Když se na tu fotku podívám teď, je jasné, že by automaticky letěla do koše… Z mého pohledu dnes – je prostě strašná 😀

U focení hraje mimo jiné, ohromnou roli i technika. Já začínala s 450Dčkem, kterým byl focen i ten chrtík. Tenkrát jsem ho dostala k Vánocům od rodičů a chtěli za něj docela dost peněz – na foťák. Tenkrát, kdyby mi někdo řekl, že budu jednou vlastnit 1DXko, tak bych mu řekla, že se asi zbláznil.
Když jsem pak přecházela z bazarového 40Dčka na 7Dčko, klepala se mi kolena při předávání… Já mám Canon 7D!!!

Foťákům a technice jsem vůbec nerozuměla a nebudu kecat, nerozumím tomu ani moc dneska. Prostě nejsem technickej typ a když se mě zeptáte, jak to uvnitř funguje, tak vám prostě řeknu, že nevim… A hlavně mi to je i celkem jedno 😀 Taky nevim, jak funguje elektřina a využívám jí… Vím, na jakých parametrech mi u foťáku a objektivu záleží a pak hodně využívám svou pusu a ptám se na různých foto-skupinách na FB a pak si z toho udělám nějaký obrázek. Důležité je umět to nastavit a v tom se docela vyznám 🙂

Moje poslední tři foťáky přišly docela rychle za sebou.
Upgrade ze 7Dčka na 7DM2 byl docela spontánní, ale to 7D prostě nestíhalo a nedávalo mi to, co bych chtěla, navíc ten šum byl fakt strašnej… Ale se 7DM2 to nebylo o moc lepší…
Řešila jsem to a hodně, spoustu lidí mi psalo, že 7DM2 je super stroj a fotky by z něj měly být špičkové a že on sám ho používá a má úplně super výstupy a poslal mi fotku… Hm… Tak takových mám mraky, ale to je to, o čem mluvím – nároky… Já vyfotit tu jeho fotku, která jemu přijde super, tak jí mažu už ve foťáku. A o tom to všechno vlastně je…

Nesmím se zapomenout zmínit, že jsem měnila foťáky proto, že objektiv jsem měla a mám ten, ve kterém problém není a to Canon 70 – 200 L USM II, takže tady to bylo fakt o těch foťácích.

A tak jsem se rozhodla pro přechod na full frame. A když už, tak ten nejnovější z řad 5Dček od Canonu, mark IV.
No jo, jenomže to je oproti 7Dčku uplnej skok dolu v rychlosti.
„Cvaká“ to téměř jednou tak pomaleji… Ale na 1Dxko prostě nemám, takže jsem koupila 5Dčko z ebaye (Ne, nebojím se a cena případné opravy bez záruky by nebyla vyšší, než rozdíl v pořizovací ceně. Z ebay jsem koupila dva nové stroje a jeden objektiv a úplně bez problémů. A doručí vám to ještě dřív, než česká pošta balík z Brna).

Rozdíl, mez cropem a ff je prostě propastný. K tomu to 5dčko má kolem 30Mpx, což je prostě pecka – v aťasu to dělá hodně velkou parádu… No, ale ten pohyb, to je prostě bída… Byla jsem z toho nešťastná, všechno neostrý, pomalý, máloky se mi podařilo chytnout to, co jsem chtěla tak, jak jsem chtěla. A když vidíte ve foťáku skvělej moment, ale je to neostrý…. Sami víte…
Trápila jsem se s tím fakt dlouho. Zkoušela jsem různá nastavení, zase se ptala na forech lidí… Všichni mi zase říkali, že to má supr ostření, že by to mělo být ok… Jo, ono bylo, ale ne, když pes běžel přímo proti vám…
Tohle je totiž prostě kategorie, která se nedá, podle mě, zařadit do žádnýho sportu. A pokud s tím někdo nemá zkušenosti a nefotí to, tak vám vlastně radí dost objektivně… Ale to, co funguje na motorky, nebo cyklisty, nebude fungovat prostě na psy… Nebo takhle, bude, ale je to třeba s tím mým 5Dčkem prostě o náhodě a já nechci fotit na náhody. Jsem z toho pak naštvaná, nebaví mě to a pak se přidá i vteklá malá Anetka, co by to nejradši rozdupala 😀
A když jsem na posledním focení měla opravdu téměř 90% odpadu z protipohybu, řekla jsem, že takhle to fakt nejde…

 

A jak to tak u mě prostě bývá, tak mi vesmír poslal jednoho super fotografa, díky kterému mám teď svoje vysněné 1DXko. Prodala jsem 7Dm2 s objektivem, doplatila si 15 tisíc a říká mi „mami“ 🙂
A jsem prostě nadšená!! Sehráváme se teprve dva dny, ale už teď vím, že na ven si beru už jen jeho <3
Sice váží i s objektivem 3 kg, ale to je o zvyku 🙂
Je to nebe a dudy, víc jak polovina fotek (ono jich to taky udělá dvanáct na tu sekvenci), ale z toho už se prostě krásně vybere…

Horší na tom je, že tohle vidíte jen vy. Nikdo jiný. Ruku na srdce, kdo z vás by poznal, které fotky jsou focené z jakého foťáku? „Normální“ člověk nepozná ani rozdíl mezi fotkou z cropového foťáku a full frame foťáku.
Prostě fotka se buď líbí, nebo ne, tak to je.

Na posledním kurzu jsem se setkala s jednou úvahou, kdy slečna se na jedné skupině na FB dozvěděla, že pokud nebude mít dobrý foťák/objektiv, tak nějaké věci vůbec nevyfotí… Tak moc jí to vzalo motivaci a chuť, že si řekla, že teda asi skončí, protože na techniku, kterou jí tam doporučili nikdy mít nebude…
Všichni jsme začínali a většina z nás začínala od nuly. Podívejte se znovu na jednu z mých prvních fotek, ze které jsem byla tenkrát upřímně nadšená a jak to vypadá teď… Úspěch není dojít do cíle, úspěch je ta cesta za ním a vše, co na ní potkáte!